PORG.cz | PORGazeen | Knihovna PORGu | Diskusní fórum | Galerie obrázků | Vyhledávání | Servis

Nové články
Zpravodajství
Kronika PORGská
Ankety
Rozhovory
Výkřiky do tmy
Knižní koutek
Počítačové hry
Praskající bubínky
Literární patvary
Křeče bránice
Ostatní články
Fotografie
Downloady
Freeware hry
Programy
Wallpapery
Zajímavé odkazy
Adresář e-mailů
Redakce Echa
Obsahy

Gymnázium Svatopluka Čecha v Tróji

Dojmy Terezy Langové ze školy, kterou navštěvuje po opuštění Porgu

Marnost, vše je marnost
Marné je hledat útočiště, když člověk poslední den prázdnin zjistí, že je bezprizorný. Plané je dělat si nároky, bezvýsledné je hledat školu, kde se vyučuje latina a francouzština. Nevyhnutelné je vzíti za vděk kterékoli otevřené náruči. Po protelefonování se do dvou třetin příručky „Informace o gymnáziích, Praha a okolí“ jsem narazila na jedno váhavé přikývnutí, že by snad nějaké místo měli. Ráda bych řekla všem těm profesorům, kteří mě po mém karambolu s fyzikou utěšovali, že novou školu najdu snadno a rychle: na to, že jsou kantoři, toho o dnešní situaci ve školství vědí sakra málo. Ale díky za podporu. Oním váhavým přikývnutím bylo Gymnázium Svatopluka Čecha; je v Tróji.

Intro
Mé nové gymnázium je pět stanic od metra Nádraží Holešovice a týž počet stanic od ZOO.1 Z našich známých zde studuje Zdeněk Zejda, který je v septimě (narozdíl ode mě, která ročník opakuji), a David Landštof, člen skupiny Nukleární okurky. Vstupuji do velké hnědé budovy se steskem po žluté omítce, dveře jsou často zavřené, musí se zvonit a pak vám z nepochopitelných důvodů jde otevřít ředitel. Po schodech nahoru a přezout se u skříněk. Vejdu do třídy, na zemi linoleum, hezké lavice úhledně srovnané uklízečkou a jinak nikdo. Chodit do školy půl hodiny předem je zatím jediný způsob, jak si k novému místu vytvořit vztah. Sednu si na lavici a dívám se z okna, které vede do stráně a ukazuje opadávající stromy. Každé ráno trochu melancholie. Pomalu se do třídy trousí mí noví spolužáci, jdou na poslední chvíli, asi nemají ani zdání, jaké to je v prázdné škole, třídě.

Špetka informací
Gymnázium Sv. Čecha je osmileté se všeobecným zaměřením. Studenti mají povinnou angličtinu od primy a němčinu od sekundy. Od letošního roku se vyučují i základy francouzštiny.2 Od sexty se dva roky povinně vyučuje latina. Volitelné předměty jsou formou seminářů vyučovány od kvinty v sestavě: historie a geografie, ekonomie, tvůrčí psaní, programování a grafika, praktická cvičení z biologie, chemie a fyzika, estetika a výtvarné umění, matematika, společensko-vědní základy, deskriptivní geometrie. Studenti si musí kupovat sešity i učebnice. Krč mě nenávidí a nechce mi půjčit 10 knih na celý školní rok z knihovny Porgu. Co by mu to udělalo? Vybavení školy není příliš dobré, laboratoř je zastaralá… Tělocvična má ale nové parkety, které jsou úzkostlivě střeženy panem školníkem, podle kterého by se na nich nemělo ani cvičit. Počítačová učebna vlastní jen pár počítačů, internet je možné používat jen v knihovně, která se otevírá tři dny v týdnu na velkou přestávku. Profesorský sbor čítá 21 vyučujících, v poměru 14 (ženy) : 7 (muži). Co se atmosféry na škole týče, vztahy mezi studenty jsou podobné jako základních školách. Ředitel sice oficiálně razí teorii přátelství za přátelství, ale na škole vládne kázeň tvrdé ruky. Škoda. Když je na škole jen 145 studentů, jeden by si řekl, že tam bude rodinná atmosféra. Při jednom rozhovoru se studentem jsem se dozvěděla, že škola spolupracuje s protidrogovým centrem Prahy 7. Probíhají studentské výměny s německými školami.
Zajímala jsem se o konkurenci PORGazeenu – školní časopis IDIQT. Do rukou se mi dostaly dva listy formátu A3 přeložené na půl. Tedy rozhodně ne žádný román. Co se týče obsahu, inu proti gustu… Pozvánka na večírek není nic nepatřičného, podivná byla četnost (tři ze sedmi) mravoučných článků na témata jako „Podlost mladých lidí“, „Co se mi stalo v metru“ a „Krádeže a drogy“. Zbytek článků byl o seriálu Enterprise, New Yorku či spadal do kategorie Tvorba. Nutno dodat, že básně byly tematicky zamrzlé na lásce a depresích. Takže dokud se časopis nevzpamatuje, je nevyhnutelné říci, že je IDIQT. Škola vlastní nápojový stroj. Na Porgu stále nic…

Čeština
Do třídy vstoupila naše třídní, která nás učí češtinu, a snažila se zjednat pořádek. Usedla za katedru a vyřizovala absence a omluvenky. Hovor neutichl, dokud nebylo vše hotovo, což zabralo téměř třetinu hodiny. Po zatleskání ztichly přední řady a poté i ostatní, na tváři učitelky3 se objevil úsměv a mohla začít hodina. Oproti Porgu je probíraná látka o 500 let pozadu, což by se mohlo zdát jako výhoda, pokud jste se to však neučili naposled v tercii. Ve výkladu je kladen důraz na znalost jmen autorů a titulů děl, učitelka xeroxy nepoužívá, ale třída pracuje s učebnicí Kouzelné zrcadlo literatury, která není vůbec špatná. Naše učitelka učí poprvé v životě, a proto jí lze prominout, že studenty v hodině ne vždy zvládne a snaží se je krotit vyhrožováním a přemírou faktů. Její metoda „Teď si opište článek na straně 124 a ve čtvrtek z toto budeme psát test, jestli nebudete ticho!“ se mi však zdá neprofesionální. Literatura není jasně definovatelný souhrn faktů, který lze pochopit pouhým zapamatováním.

Dějepis
Učitelem dějepisu je pan Holeček, což mně, ráčkující milovnici Rolečka, připomíná teplo rodinné atmosféry RHS. Tím však podobnost nekončí. Dějepis je světlým bodem ve výuce. Tento učitel snad jako jediný pochopil, že historie může studenty zaujmout, bude-li sdělena zajímavě a srozumitelně. A tak si mohu třikrát týdně odpočinout v toku dějin starověkého Říma.

Biologie
Příjemná postarší paní si vede po chodbě do třídy neobvyklého partnera, postaví se s ním před studenty a žoviálně se zeptá, jak mu budeme letos říkat. Ozývají se jména jako Petr nebo Honza, ale i Bohouš či Ambrož a já hrdinně volám Otomar. Řeč je samozřejmě o školním kostlivci. Hodina začíná zkoušením, do něhož mě přihlašují mí spolužáci. Je to jejich forma šikany, nebo prostě chtějí vědět, kolik toho umím? Učitelka mě udivuje svými schopnostmi. Vždy jsem si myslela, že pokud chcete narvat do studentů stejné množství látky jako Fořtíková, musíte být stejně přísní. Není to pravda, naše bioložka je příjemná a zároveň naučí.

Matematika
„Jdete pozdě? Pošlete učiteli zprávu a on vás nezapíše. Že nemáte mobil? Bohatší to mají holt vždy v životě snadnější.“ Tak by se dal definovat vyučující matematiky, který nám v úvodní hodině ukázal, kde kouřit, zdrbnul ostatní učitele a vůbec vedl tak líbivou politiku, že i slizké ropuše by se z toho zvedl žaludek. Myslím, že člověk, který vede s žáky takové kamarádské vztahy, to nedělá proto, že je to kámoš, ale protože si není jistý svými schopnostmi, což se snaží zahladit ležérním přístupem. Kvůli jeho chování a štvavým poznámkám byla dokonce minulý rok určitá personální aféra. Jsem proto ráda, že díky úspěšně složenému reparátu nemusím zatím matematice věnovat větší pozornost. Co se týče jeho schopnosti vyučovat, je na tom stejně jako Kubíček.4

Tělocvik
Vyučování tělocviku připomínal výcvikový tábor. Učitel s tyčí v ruce mával nad zmítajícími se dívkami. S výrazem Hitlerova nejvěrnějšího pomocníka mě nutil provádět věci, kterými mě ponižovali naposled na nižším stupni základní školy. Podle fyzických kvalit mých spolužaček soudím, že ho to velice baví.

Trochu prachu z cigarety
Mám spoustu nových přátel? Možnost seznámit se s ostatními je omezena kvůli kastovnímu rozdělení na kuřáky a nekuřáky. Jiný bližší kontakt než cigaretové opojení o velké přestávce škola neumožňuje. Přestávky trvají pět až deset minut, kdy si člověk stihne leda zajít na záchod či koupit limonádu. Zbývá jen velká přestávka skýtající jedinou cigaretu během výuky. Mimo budovu školy se nesmí. Ale chodí. Je trochu potupné utíkat do komplexu blízkých ambasád poté, co jste dva roky kouřili pod oknem ředitele, ale někdy je nutno ohnout hřbet. Kouření je oficiálně zakázáno do 18 let na celé oblasti Trója. Od 18 let lze kouřit cigarety před školou na opačném chodníku. Já trpělivě počítám dny do svých prosincových narozenin. Pečlivě zabalena do kabátu a šály sleduji, že oblečení většiny dívek neodpovídá venkovní teplotě. Boty na jehlovém podpatku jsou zcela normální. Děvčata probírají aktuální módu a třepotají se v poryvech větru. Dva oktaváni v koutu odpalují jointa. Oproti Porgu smíme dle školního řádu užívat drogy mimo oblast Trója. To je dost zvláštní, běžně je to zakázané všude. Odbývám všetečné dotazy svých nových spolužáků. Nadávám, že díky zákonu schválnosti jsme napřed ve fyzice, kterou jsem si měla opakováním ročníku zopakovat. Život je zábavný a pestrý… Dny jsou pro mne občas zdrcující. Kdo strávil šest let na Porgu s jeho uvolněnou morálkou a volným stylem, jen těžko si bude zvykat na režim podobný základní škole.
Lidé mi kladou otázku, zda bych se na Porg vrátila. Nebýt hořké zkušenosti z reparátu, chtěla jsem, ano. Ale nyní už asi ne. Ten Porg, který jsem měla ráda, za který jsem se hádala, když všichni okolo mumlali zaklínadlo o smrti ducha Porgu, o kterém jsem tvrdila, že je moje rodina, ten Porg už opravdu není jako dřív. A nebude-li vedení školy více naslouchat studentům, nezmění se to. Vesmír se rozpíná…

1 Jo, my děti ze stanice ZOO.
2 Proč se musím učit němčinu? Proč se neučí francouzština? Jaký je smysl života?
3 Na této škole neoslovujeme vyučující jako profesory, což je běžná praxe na středních školách, ale jako učitele. Důvod: neznámý.
4 To ať si vezme každý, jak chce. Stejně dobře? Stejně špatně?

Autorka článku: Tereza Langová
Další články od této autorky
Článek zaujal už lidí